Chodské slavnosti
-
historie a současnost

Chodské slavnosti jsou jednou z nejstarších a nejvýznamnějších folklorních slavností v České republice. Konají se každý rok v Domažlicích na začátku srpna ke svátku svatého Vavřince (10. srpna). Kořeny Chodských slavností spadají do hluboké minulosti. Důležitou úlohu sehrály v předválečné době a během vlády komunistické strany bojovaly o přežití. Dnes jsou Chodské slavnosti největší národopisnou událostí v západních Čechách a druhou největší v České republice.

Prapočátky Chodských slavností

V červnu roku 1683 zasáhl město Domažlice mohutný požár. Přestože domažličtí obyvatelé již byli poučeni o ničivé síle ohně a stavěli převážně domy kamenné, lehlo tehdy popelem na 56 domů.

Jako památku na ničivý oheň a ochranu před dalším neštěstím se domažličtí radní rozhodli postavit kapli a zasvětit ji svatému Vavřinci. Svatý Vavřinec je národní světec Španělska a ochránce před ohněm. Ve 3. století byl prý za živa opečen na železném roštu po tom, co odmítl vydat církevní poklad.

Nakonec se o dva roky později ujala stavby kaple manželka mydlářského mistra Zuzana Veselá. Ta poskytla dokonce i pozemky na Veselé hoře. Z Veselé hory kdysi staří Chodové oznamovali ohněm do vnitrozemí vpád nepřátelských vojsk do naší země.

Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1685. Bohužel v dalších letech už jen chátrala, až musela být úplně uzavřena. Na jejím místě byl v 60. letech 18. století postaven barokní kostel, ale i ten se v rámci josefinských reforem nakonec dočkal zrušení. Do poloviny 19. sloužil kostel jako stodola.

V roce 1851 byl kostel na Veselé hoře znovu vysvěcen a od tohoto roku se konala Vavřinecká pouť. V té době město Domažlice neslavilo pouť jen jednu, ale rovnou tři. Byli jimi pouť Svatojánskách a Mariánská a nově Svatovavřinecká. Vavřinecká pouť postupem času zastínila zbylé dvě a právě ona je dnes známá jako Chodské slavnosti.

Vavřinecké pouti se také někdy říkalo pouť králičí. Bylo to proto, že obyvatelé chudého Bezděkova si místo tradiční husy připravovali k slavnostnímu obědu králičí pečínku. Poutníky stoupající k Vavřinečku pak vítaly slavobrány s vycpanými králičími kožkami a náspisem:

„Huž sme si ho husmažíli, huž ho táhnem z trouby ven, když ste k nám na pouť přišli, dejte si hned kousek jen.“

Vavřinecká pouť v roce 1939

Díky národnímu obrození, kdy lidé měli velký zájem o folklor a tradice, se Chodsko stalo atraktivní destinací. Začaly sem proudit davy turistů, aby tento Jiráskem, Němcovou, Baarem a mnohými dalšími opěvovaný kraj poznali na vlastní oči.

Za časů první republiky se Vavřinecká pouť začala profilovat spíše jako folklorní slavnost než církevní událost. Chodové byli součástí hluboké minulosti Čechů. Díky Chodům, jak je vylíčil Alois Jirásek ve svých Psohlavcích, si lidé představovali Chodsko jako kraj, kde žijí hrdí a stateční Chodové. Právě to snad mohlo zapříčinit, že se Vavřinecká pouť v Domažlicích v roce 1939 stala největší celonárodní spontánní manifestací českého a moravského vlastenectví namířenou proti německému diktátu a proti protektorátu.

V roce 1939 se Vavřinecká pouť konala 13. srpna. Tehdy se do Domažlic sjelo na 120 000 poutníků nejen z Čech, ale i z Moravy. Do Domažlic tehdy přijelo téměř 30 speciálních vlaků s poutníky. Přijížděli sem i zvláštní autobusy, mnozí se dostavili vlastními automobily. Pouti se zúčastnilo mnoho významných osobností, např. Karel Hašler, Josef Hora, Jiří Mucha, Julius Fučík nebo Bohuslav Novotný. Přijeli také organizátoři protinacistického odboje.

Kázání tehdy měl Msgre. Bohumil Stašek. Ten tady pronesl odvážnou vlasteneckou řeč, ve které veřejně demonstroval nesouhlas českého národa proti německé okupaci. Díky svému otevřenému odporu vůči nacistům byl v roce 1939 zatčen a až do konce války uvězněn v koncentračním táboře Dachau.

Vavřinecká pouť v poválečné době

Bezprostředně po 2. světové válce se ještě směla slavit Vavřinecká pouť jako církevní událost. Po nástupu komunistické strany k moci v roce 1948 byl však již církevní charakter události nežádoucí. Pro svoji hlubokou zakořeněnost v srdci lidu si ani komunisté nedovolili Vavřineckou pouť úplně zrušit, a tak nabývala nových podob. 

V roce 1951 se připomínalo výročí bitvy u Domažlic (1431), v jiných letech měla Vavřinecká pouť charakter dožínek s bohatým programem estrádního typu. Počet návštěvníků klesal. Nejnižší účast měla Vavřinecká pouť v roce 1954.

První Chodské slavnosti

První Chodské slavnosti se konaly v roce 1955. Do Domažlic je přijely oslavit folklorní soubory z Čech, aby zde předvedly svá vystoupení. Slavnosti probíhaly v politickém duchu a měly za úkol podpořit socialistické smýšlení lidu.

Chodské slavnosti dnes

K rozkvětu Chodských slavností došlo teprve v 80. letech. Díky uvolňování společenských poměrů měli organizátoři více možností při sestavování programu. Ten se snažili zaměřovat více na folklor a méně na politiku.

V 90. se dokonce do oficiálního programu Chodských slavností vrátila tradiční Svatovavřinecká pouť s církevním zaměřením.

Zdroje: