CHODSKÝ KOLÁČ - tradice na talíři

Jestli je s Chodskem nějaké jídlo neodmyslitelně spojeno, jsou to tradiční chodské koláče. Tento sladký dezert se připravoval při slavnostních příležitostech. Koláč se podával při hostinách, při svatbách a poutích, ale i na pohřbech, o masopustu nebo při narození dítěte. O hrdosti Chodů na své koláče svědčí i několik pověstí s koláči spojenými.

Koláče jako slavnostní jídlo

Koláče se stejně jako dnes pekly o poutích, ale i dalším slavnostních příležitostech, jako jsou svatby, křty, masopust a dokonce i pohřby.

Koláče o svatbách

Koláče nesměly chybět na žádné svatební hostině, ale tím úloha svatebních koláčů ani zdaleka nekončí. Koláč hrál svou roli již před samotnou svatbou, kdy jej nevěsta posílala svému budoucímu muži. Takovému koláči se říká „vandrovní koláč“. Tento koláč je ozdoben různými cukrovými předměty, jako jsou srdce, koníčci, kolébka a podobnými. Uprostřed tohoto koláče měla být kytička rozmarýny. Koláč neposílala jen nevěsta ženichovi, ale koláč poslal i ženich své vyvolené.

Koláče se o chodských svatbách pekly i dávno po hostině. V sobotu po svatbě tradičně poobědvali novomanželé s ženichovými přáteli a ani toto pohoštění se bez sladkého koláče neobešlo.

Koláče o křtech

Svoji roli hrály koláče i při narození dítěte, a to v podobě výslužky, která se dávala kmotrám novorozeněte, ovšem nebylo to samozřejmostí. Záleželo na bohatství rodiny. Pokud kmotry výsluhu v podobě koláče dostaly, kladly se koláče do mísy, ve kterém přinesla kmotra novopečené mamince mouku s vajíčky. Bez misky se kmotry domů vrátit nesměly. Kromě koláčů dostávaly kmotry jako výslužku i sladké šišky.

Koláče o pohřbech

Pohřby jsou spojené hlavně se smutkem z odchodu blízkého člověka. Dnes většinou probíhají (pokud vůbec) jen v rámci úzké rodiny a nejbližších přátel. Nebývalo tomu tak ale vždy. Na Chodsku běžně vyprovázela nebožtíka celá vesnice a po samotném uložení umrlce k věčnému spánku probíhala bujará hostina zakončená pitkou. Při pohřební hostině se většinou podávala slepice s pečivem a samozřejmě se pekly koláče.

Koláč roháč

Na Chodsku se nepekly jen koláče kulaté, ale i hranaté, tzv. roháče. Tyto koláče měl dostat čeledín, který na statku dosloužil. Když se řekne „zlámati roháč“, znamená to, že čeledín předčasně odešel ze služby. Koláče roháče byly do čtyř rohů a velké tak, že sotva prolezly skrze „husta“ pece.

Koláče o Vánocích?

Koláče si Chodové neodpouštějí ani o Vánocích. Nepečou však tradiční koláče, o jakých jsme si psali, ale takzvané hnětanky. Tyto hnětanky pekly hospodyně pro děvčata na Boží hod vánoční (25. prosince). Hnětanka byl vlastně velký koláč s množstvím másla, smetany a skořice, rozinek a mandlí. Tuto hnětanku dávaly pak dívky chlapcům.

Více o vánočních zvycích na Chodsku a Českém lese si můžete přečíst zde

Pověsti o koláčích

O tom, že jsou Chodové na své koláče právem pyšní, svědčí i fakt, že se o nich vypráví hned několik pověstí. Několik jich zachytila Marie Korandová ve své knize Chodské pověsti a legendy. Tyto pověsti svědčí nejen o lásce k sladkým koláčům, ale i k samotnému Bohu.

Koláče a včely

V sobotu před posvícením dorazili naši poutníci do vsi. Všude voněly koláče, mlsný Petr se jen olizoval a že skočí tamhle do statku vyprosit aspoň kousek.

Přišel k nejlepšímu. Selka právě vyndavala lopatou koláče z pece, ale že byla lakomnice lakomá, dělala, že Petra neslyší. Schválně se zatočila jakoby náhodou štochla chudáka násadou do čela, až vystříkla červená. Pán Ježíš krev zastavil a nad tou, co kápla na zem, udělal kříž. Hned každá kapička ožila, začala se hýbat, bzučet, poletovat.

„Copak je to?“ polekala se selka.

„Krev z lidského čela, co se prolila pro tvé lakomství,“ řekl Kristus. „Každé to stvořeníčko bude od nynějška lidem připomínat, že nemají lakotit. Protože vzniklo z čela, dávám mu jméno včela.“

Jak Pán Ježíš ustanovil, tak je. Včely nanosí hospodáři tolik medu, že ho sám nemůže spotřebovat, a žádají, aby dal druhým. Kde je hospodář skoupý, tam včely brzy hynou.

(Marie Korandová: Chodské pověsti a legendy)

Co mají společného koláče s houbami?

… Petrovi laskominami až vysychalo v krku. Loudal se za Mistrem, v duchu bručel a přemýšlel, jak chlupatému jazýčku udělat zadost. Opatrně sáhl do ranečku, ulomil kousek koláče, hodil do úst. Než ho stačil rozkousat, Kristus se něco zeptal. Petr sousto rychle vyplivl, odvětil, a když Pán pokračoval mlčky v cestě, zas tajně strčil do úst druhý kousek. Kristus opět položil otázku. A tak celou cestu Petr lámal, kousal a odpovídal, a do bříška nepřišlo ani sousto.

„Ohlédni se!“ přikázal Pán, když vycházeli z lesa.

Petrovi se hrůzou zježila lysina. Pěšina byla z obou stran lemovaná čímsi podivným: větším, menším, tmavým, světlejším, co nikdy nikde neviděl.

„To jsou houby – z tvé mlsné huby!“ pokáral Pán učedníka. „Bílé jsou z tvarohu, hnědé a červené z povidel, černé z máku. Koláče jsou boží dar! Ten nesmí přijít nazmar!“

Hub máme v našich lesích nepřeberně. Protože se však Petr ulámaných soust nenajedl, ani nás houby nezasytí. I kdybychom jich snědli rukovák!

(Marie Korandová: Chodské pověsti a legendy)

Recept na chodský koláč

Koláče jsou tenké placky z těsta o průměru asi 25 – 30 cm, zdobené tvarohem, mákem a povidly (švestkovými nebo hruškovými). Na bohatším a úrodnějším dolním Chodsku se placky z těsta nejdříve pomazaly tvarohem a pak až se zdobily mákem a povidly. Na chudším horním Chodsku se mák, tvaroh a povidla nanášely hospodyně přímo na placku z těsta. Svůj recept na koláče měla každá hospodyně jiný a ten se pak dědil z generace na generaci.

Dovolím si zde uvést recept, na chodské koláče z časopisu Český les – příroda a historie, dostupný na stránkách https://ceskyles.aopk.gov.cz/homepage

Suroviny na tradiční chodský koláč

  • 1 kg polohrubé mouky
  • 250 g másla
  • 10 g soli
  • 200 g cukru moučky
  • 60 g droždí
  • sáček vanilkového cukru
  • lžíce rumu
  • 6 žloutků
  • 0,4 l vlažného mléka

Příprava tradičního chodského koláče

Droždí necháme vzejít v trošce vlažného mléka s hrstkou mouky a kostkou cukru. Do větší mísy prosijeme mouku, přidáme žloutky a všechny suché přísady. Tuk rozpustíme v hrnečku, smícháme s mlékem a společně s kváskem vlijeme do mísy a zaděláme na nepříliš tuhé těsto. Velkou vařečkou těsto propracujeme, až je lesklé a tvoří na povrchu malé bublinky Mísu s těstem přikryjeme čistou utěrkou a necháme na teplém – ne horkém – místě vykynout. Staré hospodyně říkají, že teplota v kuchyni by měla být cca 25°C (kuchařka se musí potit), aby těsto dobře vykynulo.

Zatímco těsto kyne, připravíme mazání.

Tvaroh – (1,5 kg měkkého tvarohu, 4 vejce, 200 g moučkového cukru, 0,4 l smetany, rum, máslo). 1,5 kg měkkého tvarohu smícháme se 4 žloutky a sněhem ze 4 bílků. Přidáme 200 g moučkového cukru, několik lžic rumu a 0,4 l smetany. Můžeme přimíchat i cca 50 g másla. Tvaroh nesmí být příliš hustý, ale nesmí ani téct.

Mák – 500 g umletého máku s 2 lžícemi cukru spaříme vroucí vodou, necháme vychladnout, přidáme 1 vejce, 50 g másla a promícháme. Někde se směs svaří na mírném plameni.

Povidla – některé hospodyně je okoření špetkou skořice nebo hřebíčku (není nutné), přidáme trochu rumu. Povidla je lépe předem umlít na masovém strojku, aby byla jemnější.

Připravíme si kulaté papíry o průměru cca 25 cm a po jedné straně je pomažeme rozpuštěným tukem – 1 cm k okraji, necháme zatuhnout.

Na papíry si z vykynutého těsta připravíme malé bochánky o váze cca 12 – 13 dkg a vyválíme koláče až po tukem namazanou část. Okraje potřeme rozšlehaným vajíčkem a na prostředek namažeme tvarohovou směs ve vrstvě cca 5 mm a uhladíme. Po uhlazení povrchu kreslíme (merhujeme) ornamenty nejprve povidly, pak detaily mákem. Nakonec posypeme krájenými mandlemi a rozinkami (ty mohou být namočené v rumu). Pečeme ve vyhřáté troubě. Po vyndání z trouby polijeme hustou smetanou (může být oslazena vanilkovým nebo moučkovým cukrem). Vzniklá vrstva zabraňuje rychlému vysychání.

Tradiční chodský koláč si můžete i zakoupit. Dodnes je peče pekárna v Krchlebech.

Zdroje:

  • bakalářská práce: Benediktová, M.: Strava obyvatel dolního Chodska o svátečních příležitostech v současnosti a minulosti
  • kniha: Korandová, M.: Chodské pověsti a legendy
  • kniha: Hruška, J. F.: V záblescích staré chodské slávy
  • časopis: Český les – příroda a historie