Masopust na Chodsku

Masopust na Chodsku patří k nejočekávanějším událostem roku. Je to doba dobré zábavy i jídla. Dnes už si z masopustu většinou pamatujeme jen maskované průvody, ale pro naše předky byl masopust mnohem víc než to. Muziky, zábavy, zabijačky… Stejně tak, jako uměli Chodové vzít za pořádnou práci, uměli se i bavit.

Co je to masopust?

Název masopust nás falešně navádí, že vznikl spojením slov „maso“ a „půst. Logicky byste proto mohli vyvodit, že se jedná o zřeknutí se masa, ale pravda je úplně jinde. Je to přesně naopak! 

 

Slovo masopust doslovně znamená „pustit maso“, tedy že si dovolíte jíst maso. A nejen maso! Masopust je časem bujarého veselí a nezřízeného hodování. V době masopustu se konala řada zábav při muzice, lidé zabíjeli prasata a konali se tradiční zabijačkové hody (i proto to byl ten nejlepší čas, v roce kdy vystrojit svatbu) a v neposlední řadě na mnoha místech procházeli maskované průvody, které někde procházejí do dnešních dní. 

 

Naši předkové si uměli masopust náležitě užít. Věděli totiž, že po něm přijde dlouhá doba opravdového půstu, kdy se budou muset radovánek i dobrého jídla zcela zříci. 

Odkud pochází masopust

První zmínka o masopustu na území Čech pochází již ze středověku, a to konkrétně ze 13. století. Doba masopustu byla už ve středověku uvolněnou dobou. Lidé byli přesvědčení, že při masopustních hodech mohou porušovat církevní nařízení o chování správného křesťana, a podle toho se také chovali.

Postava Masopusta se stala symbolem ožralství, protože masopust byl také svátkem jídla a pití.

Masopustního veselí se účastnili dokonce i králové a nejvyšší šlechta. Svědčí o tom záznam oslavy z roku 1477, kdy tehdejší král Vladislav na svůj dvůr na Starém Městě pražském pozval o masopustní neděli přední české měšťany spolu s manželkami a společně se veselili.

Kořeny masopustu můžeme dokonce najít v dobách předkřesťanských – v antických Bakchanáliích nebo v keltském svátku Inbolc.

My tři králové jdeme k vám a Masopusta vedeme vám

Dnes obecně máme za to, že masopust je prostě jen maskovaný průvod masek a tím také začíná i končí, ale masopust je obdobím mnohem delším. Masopust začíná po svátku Tří králů, tedy 7. ledna, a trvá až do Velikonoc, konkrétně do Popeleční středy, kdy začíná postní období, ve kterém by se lidé měli zříci všech zábav i některých pokrmů. V masopustě si proto všeho užívají dosyta!  

Prahůtky

Prahůtkami masopustní období začínalo. Prahůtky se velmi často konaly už ve svátek Tří králů. Jednalo o svatební průvod, ve kterém byly jen dívky vybírající peníze a jídlo, z nichž v neděli večer vystrojily „selskou zábavu“.

Tučný čtvrtek

Na Tučný čtvrtek většinou probíhala tradiční zabíjačka, které se na Chodsku říkalo „knochavec“. Tučný čtvrtek (nebo jak se říkalo na Chodsku „štvrtek“) se konal v posledním týdnu masopustu, kdy se každý najedl dosytosti. Na „tučňáka“ (jak se jinak tučnému čtvrtku říkalo) muselo být na stole všeho dost. Chodové se drželi rčení:

„Rači břicho puknout, než nechát něco ztuchnout.“

Typickým chodským jídlem ze zabijačky byl plněný žaludek a slepé střevo, tzv. „budík“. Při zabijačce se také vařil ovar, dělaly se jitrnice a jelita, sulc, presbůřt, škvařilo se sádlo a začínalo se uzením masa. K pozdnímu obědu bývalo pečené vepřové maso, knedlíky se zelím nebo jen s „máčičkou“.

Zapomínat se nesmělo ani na pitný režim. Vodu byste ale na masopustních hodech hledali marně. Vše se muselo zapíjet pivem, aby se v břiše „nezbrundilo“.

Maso je maso, ale čím ho zajíst?

V masopustě si lidé nedopřávali jen masa (převážně vepřového z domácí zabijačky), ale i dalších pokrmů, ať už šlo o sladké koblihy, šišky, pleskance, vdolky polévané medem a sypané perníkem, boží milosti, koláče nebo rohlíky, coudrle (zelné placky), pyšné panny (litá buchta).

Bláznivý dny aneb tři dny nepřetržitého veselí

Bláznivý dny se říkalo posledním třem dnům masopustu. Bláznivé dny začínaly v něděli a končily v úterý před Popeleční středou. Na bláznivý dny se ve vsích objevovaly maškary s muzikou.  

Zpívalo se, tancovalo se, jedlo i pilo – veselilo.

Samozřejmě to by nešlo, aby maškary prošly jen tak vesnicí, zazpívaly pár písniček a zatancovaly kolečko. Kdepak! Ty se uměly nadělat taškařic! Černily kolemjdoucí a přihlížející sazemi, sypaly jim za krk moučné shrabky nebo plevy, skákaly, výskaly, prošmejdily kdejaké stavení a vybíraly od hospodářů na muziku.

Tam, kde nic nedostaly, postaraly se obyvatelům stavení o pěknou ostudu. Před chalupu jim vysypaly střepy ze starých hrnců, ať každí ví, co tam žije za lidi.

Maškary nedostávaly jen peníze, ale i něco na zub – koblihy, uzené maso, bramborové placky, zelné hnětanky, ovoce. Na zapití všech dobrot nesměla chybět kořalka.

Všechny tři bláznivý dny končily na stejném místě – v hospodě, kde se pak tancovalo až do rána. Někteří se ani neobtěžovali jít domů, protože na druhý den v poledne už se zase museli pěkně veselit.

Voračky

Voračky jsou poslední masopustní muzikou. Při voračkách musel každý hospodář celý večer tancovat, aby se urodilo hodně obilí, a každá hospodyně hodně vysoko skákat, protože tak jak vysoko vyskočí, tak vysoký jí vyroste len.

 

Na poslední masopustní tancovačce se také dodržovalo několik zvyků. Mládenci dražili své klobouky, účastníci maškarního průvodu tančili sóla. Sólo tančili i legrůti, tedy mládenci, kteří měli narukovat na vojnu.

 

Tato poslední zábava končila už o půlnoci. To už totiž byla Popeleční středa a začal předvelikonoční půst. O půlnoci do hospody přišel ponocný, dvanáctkrát zatroubil na roh a oznámil tak konec muziky. Lidé věřili, že kdyby v zábavě pokračovali přes půlnoc, objevil by se mezi nimi ďábel, a tak se všichni bez řečí odebrali domů konečně se prospat.  

Masopustní průvod a pochování Masopusta

Masopust se pochávaval v úterý než začali voračky. Z hospody vycházel maskovaný průvod s muzikou. Uprostřed masopustního průvodu nesli hrobaři na márách ze slámy a hadrů panáka – Masopusta. Před nimi poskakovala „divče“ s tyčí, na níž byly přivázány housle a dudy, zčásti zahalené do černého sukna. Po obou stranách már šly s hlasitým kvílením družičky.

 

Průvod došel až k potoku, rybníku nebo strouze – podle toho, co v blízkosti vsi bylo. Tady průvod zastavil a začal soudní proces s Masopustem. Soudce přednesl žalobu na Masopusta a odsoudil ho k utopení, pověšení, upálení nebo zakopání.

 

Po vykonání rozsudku se všichni vrátili do hospody, kde při tanci dojedli a dopili, co ještě zbylo. Po skončení voraček ještě chodila po vsi maškara s rozsvícenou lucernou a hledala Maspusta, toho už ale nenašla a dočkala se ho až napřesrok.

Masopust dnes

Přítrž masopustním hodům přinesla 2. polovina 20. století. Tehdejšímu režimu se asi nelíbilo, že by se mohli lidé bavit celý týden a zapomínat při tom na své pracovní povinnosti. To bychom s tím socialismem daleko nedošli.

Lidé však na staré zvyky nezapomněli. Zima je stále obdobím, kdy se konají mnohé plesy, zábavy, šibřinky… Jen už si je jen málokdo dává do spojitosti s masopustem.

Po roce 1989 došlo k obnovení masopustních průvodů. Nejznámější masopustní průvody na Chodsku můžete vidět například v Postřekově. Tady si nenechali masopustní veselí nikdy zakázat. Postřekovský masopust trvá od pátka do pondělí a jeho harmonogram můžete najít na oficiálních stránkách obce Postřekov.

Zdroje:

  • kniha: Baier, V. Úsměvy z kraje pod Čerchovem. 2002
  • bakalářská práce: Benediktová, M. Strava obyvatel dolního Chodska o svátečních příležitostech v současnosti a minulosti. 2016
  • bakalářská práce: Antošová, J. Masopustní zvyky Chodska se zaměřením na Postřekov. 2016